Rok vydání: 2005
Cena: 150 Kč
Základní info:
Státní okresní archivy v Liberci a Jablonci nad Nisou, Krajská vědecká knihovna v Liberci se od roku 2000 spolupodílejí na vydávání regionálního historického sborníku Fontes Nissae – Prameny Nisy. Hlavním nositelem vydavatelských práv tohoto sborníku je Technická univerzita Liberec (Katedra historie).
Obsah:
Jan Šťovíček / Renesanční bibliofil dr. Jiří Mehl ze Střelic / Studie se zabývá osobností dr. Jiřího Mehla ze Střelic, držitele severočeských panství Grabštejn a Rumburk-Tolštejn v letech 1562–1589 a německého vicekancléře Království českého v letech 1558–1589, jako bibliofila. Nejdříve podává nástin osudů Baltazara Mehla ze Střelic, jeho otce a vratislavského patricije, a poté jeho syna Jiřího Mehla ze Střelic. Koncentruje se tu na jeho podnikání na Grabštejnsku a ukazuje, že na Grabštejně si vybudoval i knihovnu. Její svazky byly opatřeny bibliofilskou slepotiskovou vazbou z roku 1578, která pocházela z dílny pražského tiskaře Pavla Gutsche, rodáka z Vratislavy. Poté podává rozbor této vazby. V závěru je podán soupis dosud známých knih z Mehlovy knihovny.
Jana Nová / Adolf Benda a Adolf Lilie – Dva pohledy na dějiny Jablonce nad Nisou / Drobný řemeslník Adolf Benda a učitel Adolf Lilie jsou autory nejstarších ucelených popisů historie Jablonce nad Nisou a okolí. Jedná se o Geschichte der Stadt Gablonz und ihrer Umgebung z roku 1877 a Der politische Bezirk Gablonz (Gerichtsbezirke Gablonz und Tannwald). Eine Heimatskunde für Schule und Haus z let 1894 a 1895. V době vydání těchto děl byla vlastivěda (Heimatskunde) velmi populární. Současná regionální historie využívá takové práce převážně jako literaturu. Zajímavé je však přistoupit k nim jako k prameni vypovídajícím o postoji autorů k popisovaným událostem. Jejich hlavním tématem je historie regionu, líčení vývoje a modernizačních procesů, které vrcholily v současnosti autorů. Popis této současnosti pak tvoří nezanedbatelnou část prací a z hlediska této současnosti je také nazírána minulost. Poptávka po tomto typu prací v druhé polovině 19. století pramenila jednak z potřeby „sebepotvrzení“ vyvolané překotnou modernizací, jednak se zde projevuje sílící nacionalismus, který hledal v místní historii prvky jedinečnosti a národní svébytnosti.
Marie Macková / Voršilky v Liberci 1895 – 1918 / Konvent voršilek, který přišel do Liberce, měl svůj původ v Berlíně. Německo musel opustit v rámci tzv. Kulturkampfu. Putoval Evropou a přes Francii došel do českých zemí. Nejprve se usadil v Králíkách, ale potom zvolil příznivější Liberec. Vybudoval zde svůj školský institut, který zahrnoval obecnou a měšťanskou školu, několik specializovaných kurzů a v období těsně před první světovou válkou i hospodyňskou školu a učitelský ústav. Tak jako jinde, i v tomto komplexu byl v provozu penzionát pro dívky, které navštěvovaly některou ze škol a byly z daleka. Dívky ve voršilských školách v Liberci náležely svým původem do středních, resp. vyšších středních vrstev. Šlo o placené vzdělávání konfesního typu, které se svým rozsahem vyrovnalo veřejným školám. Za klad bylo považováno rozšířené vyučování jazyků.
Kateřina Kočová / Mimořádný lidový soud v Liberci a firma Johann Liebieg a Comp. / Studie se zabývá poválečným trestním postihem a osudem některých z členů vedení Liebiegových závodů. Podle dosavadních poznatků se v době poválečné předpokládalo, že před Mimořádný lidový soud v Liberci bude postaveno minimálně pět vedoucích představitelů Liebiegových závodů. Hlavním odsouzeným se měl stát majitel firmy Johann Wolfgang Liebieg. Dále měli být souzeni generální ředitel Fridrich Knorr-Krehan, obchodní ředitel Cajetan Gattermann, vedoucí prodejního oddělení hotových výrobků Gustav Hauffen a vedoucí právního oddělení Alfred Walter. Před soud se nakonec dostali pouze tři z nich a to J. W. Liebieg (16 měsíců odnětí svobody), C. Gattermann (6 let odnětí svobody) a G. Hauffen (16 měsíců odnětí svobody). Fridrich Knorr-Krehan uprchl z pracovního nasazení a k jeho odsouzení nedošlo ani v nepřítomnosti, což tzv.velký retribuční dekret, na základě kterého byly mimořádné lidové soudy ustaveny, umožňoval. Podle výpisu z trestního rejstříku ze šedesátých let lze konstatovat, že Knorr-Krehan nikdy trestán nebyl. Otázkou zůstává, zda byl jeho úspěšný útěk náhodný či plánovaný a i to zda mu v něm přímo československé orgány nebyly nápomocny a to třeba z vděčnosti za jeho usvědčující svědectví vůči jeho podřízeným i majiteli Liebiegových závodů. Pravdou totiž zůstává, že osoby čekající na soud, neměly být na práci a už vůbec ne mimo tábor používány, měly žít v izolaci a být střeženy. Osud Waltera je nejasný. Z archivního materiálu je pouze zřejmé, že odsouzen nikdy nebyl. Vyšetřování a stíhání obviněných představitelů Liebiegových závodů se z velké míry opíralo o propagandistickou knihu z roku 1938 C. Gattermanna „Drei Wochen zwischen Friede und Krieg“. V případě J. W. Liebiega lze předpokládat, že jedním z cílu soudního řízení, byla možnost zisku rozsáhlého majetku. Dále pak diskreditace rodiny Liebiegů v Liberci a okolí. Kampaň proti nim byla zahájena záhy po osvobození Československa.
Hana Chocholoušková / Školství a jeho fondy na okrese Liberec
Jan Kašpar, František Padrta / Archiválie Státního okresního archivu Jablonec nad Nisou z oblasti školství a vzdělávání
Jan Kašpar, František Padrta / Archiválie Státního okresního archivu Jablonec nad Nisou z oblasti školství a vzdělávání
Robert Filip / Okresní národní výbor Liberec v letech 1945–1960. Část I. (1945–1961)
M. Svoboda a kol. / Zpracování a edice korespondence Johanna Josefa Khittela ve Státním okresním archivu Jablonec nad Nisou (Ze semináře k raně novověkým českým dějinám)
Petr Holub / Horní svoboda Kryštofova Údolí
Jan Pařez / Povýšení Smržovky na město ve světle úřední korespondence Českého místodržitelství a Šlechtického archivu
Pavel Pilz / Jak Honsberk ke svému znaku přišel
Barbora Mládková / Paměť Liberecka II. – Příběh Zdeňka Vlasty (Akce Kluky)
Zprávy
Medailony
