(Czech) Fontes Nissae – Prameny Nisy, č. IV

Rok vydání: 2003

Cena: 100 Kč

 

Základní info:

Státní okresní archivy v Liberci a Jablonci nad Nisou, Krajská vědecká knihovna v Liberci se od roku 2000 spolupodílejí na vydávání regionálního historického sborníku Fontes Nissae – Prameny Nisy. Hlavním nositelem vydavatelských práv tohoto sborníku je Technická univerzita Liberec (Katedra historie).

 

Obsah:

Jiří Úlovec / Hrad Hamrštejn. I. Přehled dějin hradu a jeho držitel / Hrad Hamrštejn stojí asi 6 kilometrů severozápadně od Liberce v blízkosti vsi Machnín. Byl patrně založen rodem Bibersteinů kolem roku 1300. První zmínka pochází z roku 1357; tehdejším majitelem byl Friedrich z Bibersteina. Hamrštejn byl po celou éru své existence pouze správním centrum sousedního panství, nikoli panským sídlem, jako např. hrad Frýdlant. Obývali jej purkrabí pocházející z nižší šlechty. Prvním pramenně jmenovaným purkrabím byl roku 1409 Hans Dachs z rytířské rodiny pocházející ze Slezska. Mezi léty 1414 až 1425 zde byl purkrabím Fredemann z Gersdorfu, ale v dobách husitských válek (ve druhé polovině 20. let 15. století a dále) zde byl purkrabím Niklas Dachs. Po 23. únoru 1433 byl hrad obléhán a obsazen husity, kolem roku 1442 odvrátil Niklas Dachs nové obléhání vojáky Wentsche z Donína na Grabštejně. Od roku 1452 do roku 1486 byl purkrabím na Hamrštejně jistý Heinz Dachs, syn Niklase Dachse, pak následovali Hans z Rechenberga a Helfricht z Meckau. Na počátku 16. století připadl statek jako zástava Ulrichu Gotschovi, ale brzy nato se majiteli Hamrštejna opět stali páni z Bibersteina. Od této doby zůstal hrad a statek spojen s panstvím Frýdlant. Po vymření frýdlantské linie pánů z Biberštejna byl statek Hamrštejn králem Ferdinandem I. prohlášen za uprázdněné léno. Při oblénění svobodného pána Fridricha z Redernu roku 1558 je hrad označován jako ,,ödes Schloss“ (,,pustý zámek“). Od té doby se proměňoval v ruiny.
Rudolf Anděl / Osudový pobyt hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika na Frýdlantě / Článek se zabývá pobytem zemského fojta Horní Lužce, hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, na Frýdlantě v Čechách v březnu roku 1621. Obírá se událostmi v Horní Lužici od léta 1620, zatímco probíhalo povstání českých stavů proti Habsburkům, bere v úvahu Šlikovu roli a konečně i okolnosti, které jej donutily opustit Horní Lužici a hledat útočiště na Frýdlantě u jeho příbuzného, Kryštofa II. z Redernu. Po circa desetidenním pobytu byl na příkaz saského kurfiřta Jana Jiřího I. zatčen, deportován do Drážďan, a na naléhání císaře Ferdinanda II. odeslán v květnu do Prahy k soudu. Následný rozsudek smrti byl vykonán 21. června 1621, kdy Šlik stanul jako první z dvaceti sedmi odsouzených na popravišti Staroměstského rynku.
Jan Kilián / Jan Matyáš Gallas pohledem historiografie raného novověku / Příspěvek volně navazuje na autorovu studii o pohledu novodobých historiků na osobu generála Jana Matyáše Gallase (FN III/2003). Zaměřuje se na vývoj názorů na Gallasovy vůdcovské a charakterové vlastnosti v pojednáních raně novověkých historiografů. Úvod zahrnuje stručnou Gallasovu biografii a v odkazech shrnuje i nejvýznamnější současné badatelské počiny o třicetileté válce a jejích nejvýraznějších protagonistech. Studie je rozborem zmínek o Gallasovi v patnácti historických pojednáních z let 1635-1763 – Annales Ferdinandei Františka Kryštofa Khevenhüllera, monumentální práce Theatrum Europeum, Der Teutsche Florus Eberharda Wassenberga, Paměti českého kronikáře Václava Františka Kocmánka, Geschichte des schwedischen in Deutschland geführten Krieges švédsko-německého historiografa Filipa Bogislava Chemnitze, Germaniae Pesturbatae et Restauratae Sigmunda Freybergera, veršované pojednání Anzeiger der denckwürdigsten Krieges- und anderer Händel od Georga Greflingera, drobný tisk faráře z Lomnice nad Lužnicí Václava Zivaldy s názvem Zbjehnutí šedesáte sedm leth od léta Páně 1600. až do léta 1667, opus italského světoběžníka Gualda Priorata, Sechs und zwanzig Bücher der Schwedisch- und Deutscher Kriegsgeschichte německého polyglota Samuela von Pufendorf, Staats- und Kriegs- Saal Carola Scharschmidta, proslulá Poselkyně starých příběhů českých křižovníka Fr. Beckovského, encyklopedický Allgemeines-Historisches Lexicon a Grosses Universal-Lexikon, portrétní kniha Conterfet Kupfferstich a frýdlantsko-liberecká kronika od Jana Karla Rohna. Rozdílnost názorů v uvedených dílech je dána nejen různým časovým obdobím jejich vzniku, kdy lze konstatovat, že současníci cenili Gallasovy velitelské schopnosti výrazně méně než jejich následovníci, ale také stranickostí autorů. Od švédských a německých protestantů se Gallas nemohl dočkat než posměchu a zdůrazňování negativních povahových stránek, oboje bylo shrnuto do často opakované (některými historiky dodnes) hanlivé Gallasovy přezdívky Kazivoj („Heerverderber“). Přílišné uznání si generál nevysloužil ani od stejnověrců, teprve jejich pozdější práce poněkud Gallase rehabilitovaly nebo alespoň jeho neúspěch přecházely diskrétním mlčením. Oba uvedené lexikony, Gualdova kniha a Conterfet, jsou navíc přínosné svými pokusy o Gallasovu stručnou biografii.
Lenka Burešová / Liberecká spořitelna v letech 1938–1948 / Příspěvek se zabývá určitou etapou vývoje Liberecké spořitelny, založené v roce 1854. Již v 19. století byla stabilním peněžním ústavem, který se nemalou měrou zasloužil o rozvoj města. Je samozřejmé, že se v životě této instituce odrážely politické události, které do jisté míry určovaly její funkci, úkoly i složení zaměstnanců. Velké změny nastaly v období druhé světové války, kdy se spořitelna stala říšskoněmeckým peněžním ústavem a byla součástí hospodářského systému třetí říše. Její tehdejší vedení bylo rozhodnuto bojovat všemi svými prostředky za vítězství Říše. Z dlouhodobého hlediska bylo důležité, že spořitelna nejen za války nepřerušila svoji činnost, ale dokonce pokračovala – z hlediska ekonomického – v progresivním vývoji. Ve vývoji spořitelny byl přelomový rok 1945, kdy se německá Reichenberger Sparkasse přeměnila v český peněžní ústav v čele s tzv. národní správou. Převzetí spořitelny z německých rukou a zajištění jejího dalšího řádného chodu v tak složitých podmínkách jako byl odsun německého obyvatelstva, osídlení pohraničí a měnová reforma bylo velmi náročné a vyžádalo si mimořádné pracovní nasazení vedení ústavu i všech zaměstnanců. Během několika měsíců byli němečtí pracovníci nahrazeni českými. Přijímáni byli jednak mladí absolventi škol, jednak zkušení zaměstnanci z vnitrozemí. Výpovědi tehdejších zaměstnanců, které jsou důležitým pramenem studie, přibližují poválečnou atmosféruv transformujícím se ústavu. Události roku 1948 podruhé v dějinách spořitelny v Liberci ukázaly, že je součástí hospodářského a politického systému dané doby. Ve spořitelně vznikl tzv. akční výbor, který byl hlavním iniciátorem personálních změn. Vedení ústavu ovládli členové komunistické strany. Pod jejich dohledem proběhlo slučování peněžních ústavů, jímž byla Liberecká spořitelna začleněna do centralisticky zaměřeného lidově-demokratického hospodářství.
Hana Chocholoušková / Fondy obecních úřadů uložené ve Státním okresním archivu v Liberci
Jan Kašpar / Archivní fondy drobných obcí jabloneckého regionu do roku 1945 uložené ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou
Robert Filip / Obecní volby v obci Bílý Kostel nad Nisou v letech 1919-1938
Petr Nový / Sklářští a bižuterní podnikatelé Jizerských hor. Medailónky k výročí narození a úmrtí
Zprávy
Medailony