Home » Státní okresní archivy » SOkA Chomutov/Kadaň » Historie Státního okresního archivu Chomutov se sídlem v Kadani

Historie Státního okresního archivu Chomutov se sídlem v Kadani

Státní okresní archiv sídlí v budově, přiléhající k bývalým městským hradbám. Původně na tomto místě stával františkánský klášter s kostelem svatého Michala, jehož počátky sahají (zřejmě shodně s počátky města) do první poloviny 13.století. Kostel byl obklopen městským hřbitovem, jehož existenci prokázal archeologický výzkum v roce 1998. Nesčetné požáry, které město postihly, se nevyhnuly ani klášteru a kostelu – ten byl nakonec pro své ohořelé zdi mezi lidmi nazýván „černý“.

Působení františkánského řádu na tomto místě ukončilo až rozhodnutí Josefa II. o zrušení některých církevních řádů. 8. listopadu 1785 bylo toto rozhodnutí oficiálně sděleno kadaňskému klášteru. V květnu 1786 vypukl ve městě další ničivý požár, který opět těžce zasáhl budovu kláštera i kostela a proměnil je v hromadu suti – dobové zprávy konstatují, že z objektu zůstal použitelný pouze refektář. Proto bylo rozhodnuto spáleniště prodat v dražbě a suť levně přenechat pohořelým měšťanům jako stavební materiál. Z této doby pochází jediný dochovaný doklad, zachycující alespoň částečně polohu kostela sv. Michala ve vztahu k okolním stavbám. Po několik dalších let bylo jeho využití spíše nahodilé a improvizované, až roku 1804 byla budova přestavěna pro potřeby městského gymnázia, ve kterém vyučovali piaristé. V roce 1811 však Kadaň postihl další ničivý požár, při kterém shořela střecha a krovy přestavěné budovy gymnázia. Financování gymnázia však bylo zřejmě nad síly města a v roce 1823 tedy došlo k jeho zrušení. Před polovinou 19. století byla budova opět radikálně přestavěna, tentokrát pro potřeby okresního soudu a soudní věznice. K těmto účelům budova sloužila až do roku 1960, kdy po zrušení okresu Kadaň byl zrušen i zdejší soud a do budovy byl nastěhován okresní archiv, vzniklý sloučením archivů bývalých okresů Chomutov a Kadaň. V roce 1979 získal archiv pro své potřeby další budovu, sousedící s bývalým klášterem, postavenou v posledním desetiletí 19. století pro úřední potřebu a oba objekty byly později uvnitř propojeny. I přes rozsáhlou opravu budovy bývalého kláštera v letech 1970 – 1973 byl v roce 1991 zjištěn havarijní stav obou budov a bylo tedy nutné v následujících letech urychleně přistoupit k jejich generální opravě. Její první etapa (oprava a statické zajištění budovy bývalého kláštera, střechy, krovů a fasády a odvlhčení části přízemí) skončila v roce 1995-1998; druhá etapa (rekonstrukce statických prvků budovy, získané v roce 1979, s cílem zvýšení únosnosti stropů a podlah) byla dokončena v roce 2002. Na provedení dosud čeká závěrečná třetí etapa (odvlhčení zbývající části přízemí).

Budova archivu je památkově chráněná a je součástí městské památkové rezervace v Kadani.

Historie úřadu

Současný archiv vznikl sloučením okresního archivu Chomutov a okresního archivu Kadaň v souladu se změnami územněsprávního členění v roce 1960. Jeho předchůdci byl Okresní archiv Chomutov a Okresní archiv Kadaň. Počátky archivnictví jsou zde však mnohem starší. Nejstarší soupis písemností, uchovávaných na radnici v Chomutově, pochází z roku 1727, v Kadani je doklad o nově zřízeném archivu na radnici z roku 1755. Archivy v současném smyslu slova vznikly v okresech Chomutov i Kadaň až na základě vládního nařízení ze 7. května 1954 jako zařízení okresních národních výborů. V červenci 1960 se chomutovský a kadaňský okresní archiv sloučily do Okresního archivu Chomutov se sídlem v Kadani. Jako zařízení okresního národního výboru a od roku 1990 okresního úřadu působil archiv až do jeho zrušení v roce 2002, kdy se stal součástí Státního oblastního archivu v Litoměřicích.

V současné době Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani zaměstnává celkem osm osob, z čehož je pět odborných pracovníků. V jeho depozitářích je uloženo téměř tři tisíce běžných metrů písemností a pečuje o chod spisové služby více než čtyř set úřadů, organizací a institucí v okrese Chomutov.

– PhDr. Kateřina Mertová, 2005