| |
Životopis Franze Queißera
 Franz Queißer
se narodil roku 28. 7. 1876 ve Staré Skalce (Altkalken) nedaleko
Dubé (Dauba) jako nejstarší ze tří synů místního
učitele Franze Queißera a jeho ženy Marie roz. Münich.
Po úspěšném studiu gymnázia pokračoval
na německé universitě v Praze studiem matematiky a přírodních
věd. Po složení závěrečných zkoušek
nastoupil nejprve jako učitel matematiky a přírodopisu
na gymnáziu v Českém Krumlově. Počínaje školním
rokem 1909/1910 přestoupil na Německé státní vyšší reálné gymnázium
v Děčíně, kde setrval po zbytek své učitelské kariéry.
Vyučoval zde matematiku, fyziku a přírodovědu a spravoval
rovněž fyzikální sbírky ústavu. V
pozdějších letech krátkodobě přednášel
i chemii, psychologii a filosofickou propedeutiku a dával též hodiny
zpěvu. Od školního roku 1921/22 působil jako suplent
na zemědělské vysoké škole v Libverdě u
Děčína, kde přednášel matematiku a
přírodovědu a od roku 1925 také mechaniku. Od roku
1926 omezil svou pedagogickou činnost pouze na gymnázium, odkud
odešel k 1. dubnu 1934 do penze.
V Děčíně bydlel hned od počátku
v domě A. Fiedlera č.p.565 v Kaiserin-Elisabethstrasse (pozdější Heldenstrasse
- dnes Nerudova). Svůj volný čas a prázdniny
věnoval prof. Queißer především cestování a
turistice. Byl členem Horského spolku pro České Švýcarsko
(Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz), kde zastával
i funkci ve výboru. Dochovaly se rovněž dva poznámkové bloky
s postřehy z jeho prázdninových cest po Evropě.
Na přelomu 20. a 30. let se prof. Queißer začal zajímat
o tehdy módní rodopis. Začal sbírat materiál
o původu vlastní rodiny a spolu s řadou svých
jmenovců žijících především
v prostoru mezi Libercem, Českou Lípou a Dubou, založil
dokonce „Arbeitsgemeinschaft zur Erforschung des Queißer-Geschlechtes“,
která pořádala sjezdy Queißerů (tzv. Queißer-Tag).
První z nich se konal 16. dubna 1936 v Doksech a prof. Franz
Queißer připravil pro účastníky v sálu
hostince „Zum Stadtbad“ výstavu s rodokmeny, fotografiemi,
ale také různými archiváliemi, jako byly pozemkové knihy
nebo urbáře. O některých archiváliích
(např. urbáře panství Doksy) napsal odborné studie
a připravil rovněž edici nejstarší městské knihy
Doks, která vyšla roku 1936 v Děčíně.
Queißerův genealogický zájem vyústil
na podzim 1935 do založení platformy pro studium rodopisu
v Děčíně pod názvem „Arbeitsgemeinschaft
für Familienforschung in Tetschen - Bodenbach“, kterou od
počátku vedl. Genealogové se v jejím rámci
scházeli na nepravidelných schůzkách a prof.
Queißer pro ně v průběhu let připravil řadu
přednášek.
Soustavné studium pramenů přivedlo prof. Queißera
od vlastního rodokmenu ke zkoumání historie domů,
z nichž pocházely jednotlivé větve rodu a odtud
už byl jen krůček z zájmu o vlastivědu a
památky. Již od počátku 30. let uskutečňoval
cílené turistické výpravy za drobnými
památkami na Děčínsku a objekty svého
zájmu také fotografoval. V jeho pozůstalosti se dochovalo
album fotografií domů, z nichž pocházely některé větve
rodu Queißerů, a také naprosto ojedinělá sbírka
snímků lidové architektury a drobných památek
(boží muka, smírčí kříže,
sochy, křtitelnice atd.).
Je logické, že vlastivědný zájem přivedl
prof. Queißera do děčínského městského
archivu, uloženého tehdy na městské úřadě.
Na jeho žádost mu městská rada povolila jako
předsedovi rodopisné společnosti užívání archivu
a učinila ho zároveň odpovědným za všechny
práce zde konané a užívání archivního
materiálu. Protože se však tento archiv nacházel
ve značném nepořádku, způsobeném
za první světové války, podal tehdy již penzionovaný prof.
Franz Queißer 28. srpna 1938 městské radě v Děčíně návrh
na zlepšení tohoto stavu, a i když uvádí, že
není v tomto oboru odborníkem, nabídl obci své služby.
Pro svůj záměr využil i politické zvraty
podzimu roku 1938 a když 17. října 1938 podával
místnímu vedení Sudetendeutsche Partei v Děčíně návrhy
na vedení městského muzea, snažil se zároveň i
o zlepšení situace archivu. Jeho úsilí bylo
nakonec korunováno úspěchem v podobě rozhodnutí starosty
ze 4. května 1939, kterým dostal plnou moc při správě městského
archivu i muzea.
V následujícím období věnoval vlastivědnému
bádání snad veškerou svou energii. Stal
se jedním ze zakládajících členů sdružení „Deutscher
Heimatbund“, který byl založen 18. června 1938
v Ústí n. L. a spojoval vlastivědné spolky
pro okresy Ústí n. L., Litoměřice a Děčín.
V tiskovém orgánu tohoto sdružení „Beiträge
zur Heimatkunde des Elbetales“ bychom nalezli i řadu článků a
studií z pera prof. Queißera, inspirovaných především
prací v městském archivu.
Právě této instituci, kterou chápal jako
součást muzea, věnoval snad všechen svůj čas.
Seznamoval se postupně s moderní archivní teorií,
věcí do té doby v regionu zcela neznámou,
což se brzy projevilo na stavu městského archivu, který se
roku 1942 rozrostl ještě o registratury do té doby
samostatných Podmokel a Starého Města. Během
několika válečných let dokázal prof.
Queißer v archivu vykonat práci, kterou nezvládly
generace archivářů před ním. V roce 1944
měl dokončenou kartotéku testamentů, inventářů,
zpráv o soudních závěrkách, svatebních,
kupních a nájemních smluv, obligací, zhostných
listů, darovacích listin aj. Podle původních
spisových pomůcek obnovoval uspořádání starší děčínské i
staroměstské registratury včetně nejstarších
dochovaných písemností města Děčína.
V roce 1943 se vzhledem ke svým rostoucím zkušenostem
stal okresním pověřencem pro archivy (Kreisarchivpfleger)
a z titulu této funkce dohlížel na nestátní archivy
(obecní, církevní, podnikové, spolkové apod.).
Značnou pozornost věnoval také muzeu, které do
té doby neustále bojovalo s prostorovými provizorii,
několikrát se stěhovalo a nikdy nebylo zcela zpřístupněné.
Přes nepříznivé podmínky válečného
hospodářství se mu podařilo muzeum pod názvem
Heimatmuseum Tetschen-Bodenbach 14. listopadu 1943 otevřít.
Přestože není doloženo, že by prof. Queißer
vyvíjel nějakou aktivní politickou činnost,
byla jeho rodina orientována zcela jistě konzervativně a
německy nacionálně. Jeho mladší bratr
dr. Bruno Queißer (1885 - 1954) byl už před válkou činný v
komunální politice a v průběhu války
postupně vystoupal až do funkce místostarosty města
Děčína. V květnu 1945 byl tehdy devětašedesátiletý prof.
Franz Queißer zatčen, krátce uvězněn a po
několika týdnech zařazen do transportu do Německa.
Zemřel 25. srpna 1945 v obci Beyern v okrese Herzberg/Elster.
zpět |