Publikace | SOkA Liberec

Fontes Nissae - Prameny Nisy
č. III/2002

(cena 100 Kč)

Publikace je možné objednat na adrese SOkA Liberec.

OBSAH

• Studie [viz resumé studií]

• Rudolf Anděl - Lesk a bída ,,nové" drobné pobělohorské šlechty (Rodina Püchlerů na lenním statku Loučná na Frýdlantsku)
• Jan Kilián - Jan Matyáš Gallas pohledem kritické historiografie
• Jana Nová - C. k. privilegovaný Střelecký sbor v Jablonci nad Nisou
• Petr Nový - Výroba krystalerie a luxusního lisovaného skla v Jizerských horách
• Andrea Janoušková - Liberecké divadlo za druhé světové války
• Markéta Lhotová - Příspěvek k historii židovských komunit na Jablonecku a Liberecku v období 1938–1939
• František Padrta - Doplňovací volby do říšského sněmu v roce 1938 s přihlédnutím k situaci na Jablonecku
• Jiří Bock - O městské správě v Chrastavě v letech 1850 až 1945 a uchovávání jejích písemností
  (Příspěvek k historickému vývoji fondu Archiv města Chrastava)

• Materiály

• Uwe Kahl: Žaltář z roku 1618 (překlad a edice jmen novoměstských vězňů 1621: M. Svoboda)
• Milan Svoboda: Památka ze sbírky CWB Zittau
• Milan Svoboda: Majestát Rudolfa II. ve sbírkách Christian-Weise-Bibliothek v Žitavě
• Jan Kašpar: Nové městské a obecní znaky okresu Jablonec nad Nisou
  

• Zprávy o institucích

• Hana Chocholoušková: Cechovní písemnosti ve Státním okresním archivu v Liberci
• Jan Kašpar: Cechovní archiválie uložené ve Státním okresním archivu Jablonec nad Nisou
• Blanka Konvalinková: Mezinárodní knihovnická konference ABDOS 2002 a její význam pro Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci
• Miloslava Melanová: Diplomové práce obhájené na katedře dějepisu FP TU v Liberci v letech 2001-2002

• Osobní kronika
• Zprávy o literatuře
• Bibliografie

• Václav Kříček - Výběrová bibliografie k dějinám Libereckého regionu z odborných a populárně-naučných časopisů za rok 2001

RESUMÉ STUDIÍ FONTES NISSAE

Rudolf Anděl - Lesk a bída „nové“ drobné pobělohorské šlechty (Rodina Püchlerů na lenním statku Loučná na Frýdlantsku)

Příspěvek nabízí pohled do života rodiny von Püchler, která se usadila na frýdlantském lenním statku Loučná po třicetileté válce. Johann von Püchler, sekretář hraběte Matyáše Gallase, dostal statek Loučná od roku 1642 za své dlouholeté vojenské služby. V plnosti však mohl svůj majetek převzít kvůli tehdejším válečným událostem a komplikovaným právním sporům s hejtmanem panství Kryštofem Strauchem von Blumenthal teprve roku 1661. V témže roce přesídlil na Loučnou z Prahy se svou ženou Annou Marií, rozenou von Schwarz, a svou osmnáctiletou dcerou Marií Beatou Annunziatou. V příspěvku jsou popsány Püchlerův původ, hospodářství postavení statku, finanční problémy jeho majitelů, jejich latentní zadlužení, obzvláště po smrti Johanna Püchlera (1663), když pozůstalá vdova a se svou dcerou spravovaly svůj statek. Z materiálů vycházejí najevo také další příslušníci nové poválečné šlechty (Döbner na Višňové, Rodewitz na Dolní Oldříši, Puteani na Poustce a Boleslavi, Roerich na Srbské) a s tím také reformací vyvolané konfesijní a společenské přeměna zdejší malé lenní šlechty.

Paní Anna Maria Püchlerová, která v mladistvých letech patřila k „hofštátu“ hraběnky Gallasové, zemřela v roce 1687, její dcera Maria Beata o dva roky později (1689). Byla zajímavou osobností, zůstala neprovdána, obdržela ještě během přítomnosti celé rodiny na dvoře hrabat z Gallasu dobré, jejímu stavu odpovídající vzdělání a výchovu, o čemž dobře svědčí některé písemné prameny. Její závěť a další, s jejím skonem spojené písemnosti, nám dávají poznat nejen způsoby myšlení této paní, nýbrž také společenské okolí, vybavení a hospodářský stav jejího lenního statku. Loučná byla, podobně jako předtím již jiné frýdlantské lenní statky, po téměř třech staletích samostatné existence, koupena hrabaty z Gallasu v roce 1690 a včleněna v jejich panství Frýdlant. Tak přešel ve druhé půli XVII. století a kolem zlomu století prastarý, pro Frýdlantsko tak typický lenní systém na malých šlechtických statcích, v důsledku všeobecného hospodářského a společenského rozvoje, pomalu ke svému konci.

Jan Kilián - Jan Matyáš Gallas pohledem kritické historiografie

Autor tohoto článku se zabývá vývojem názorů historiků 19., 20. a 21. století na charakterové a velitelské schopnosti císařského generála Matyáše Gallase. Nosnou osou jsou přitom díla českých a německých vědců, doplněné i o jiné zahraniční práce, přeložené do češtiny respektive němčiny. Díla, ve kterých zaznívá Gallasovo jméno je možno rozdělit do dvou skupin – na ty, zabývající se Gallasovou úlohou v akci namířené proti Valdštejnovi, a na ty, které si všímají generálovy role ve víru událostí třicetileté války, následujících po Valdštejnově zavraždění v roce 1634. Právě jejich sumarizace a rozbor se staly primárním úkolem tohoto článku. V podstatě v každé práci s tematikou druhé poloviny třicetileté války se setkáme s Gallasovým jménem, ne každý historik se ovšem odhodlal i ke zhodnocení úlohy zakladatele dynastie nových frýdlantských majitelů a jeho vlastnosti a dovednosti mnozí přešli mlčením. Názory těch, kteří se ke Gallasovým schopnostem a charakteru vyslovili, se rozštěpily do dvou protipólů. Zatímco jedni shledávali Gallase schopným a charakterním důstojníkem, jiní jej považovali za nekompetentního velitele se silnými sklony k alkoholismu, hazardní hře a lehkým ženám. Někteří historikové své odsouzení vystupňovali až k hanlivým a urážlivým výrokům na Gallasovu adresu (Kazivoj–Heerverderber, ožrala, děvkař... apod.).

Studie si neklade nárok na úplnost, do budoucna ji bude nutno rozšířit o názory řady zahraničních autorů, jejichž díla jsou však v České republice obtížně získatelná. Detailnějšího rozboru si bude zasluhovat rovněž pohled odborníků na Gallasovu úlohu v tzv. Valdštejnském spiknutí.

Jana Nová - C. k. privilegovaný Střelecký sbor v Jablonci nad Nisou

Počátek historie Střeleckého sboru v Jablonci nad Nisou spadá do šedesátých let 18. století. Jeho členové se původně věnovali pouze střelbě na terč. Ze Střeleckého bratrstva (Schützenbrüderschaft) se postupně stal Střelecký sbor (Schützenkorps), jehož členové nosili uniformy, pořádali přehlídky a manévry. V mimořádných případech bývali povolání k ochraně veřejného pořádku a v době války se podle aktuálních ustanovení svých statut a platných zákonů stávali součástí domobrany. Především ve druhé polovině 19. století hráli střelci důležitou roli i ve společenském životě Jablonce nad Nisou. V plném lesku svých uniforem se účastnili slavností a mnohé sami pořádali. Sbor zosobňoval pořádek a loajality k vrchnosti i císaři. Členství v něm bylo prestižní záležitostí a v jeho řadách se nacházelo nemálo významných osobností místní samosprávy i průmyslu. Po vzniku Československé republiky byla činnost C. k. jabloneckého privilegovaného střeleckého sboru ochromena natolik že postupně zcela zanikl.

Petr Nový - Výroba krystalerie a luxusního lisovaného skla v Jizerských horách

Studie se z historického hlediska zabývá zejména na základě soudobých pramenů, tištěných pramenů a literatury významným výrobním odvětvím (branží) jabloneckého průmyslu – krystalerií a s ní související produkcí luxusního lisovaného skla. Text je rozčleněn do dvou logických celků vymezených lety 1918 a 1945 a mapuje zásadní mezníky, které výrobu krystalerie ovlivnily, tj. ekonomické a módní cykly, technologické předěly apod.
Přítomná studie je upravenou částí rozsáhlejšího textu, jenž se detailně zabývá též hutní prvovýrobou a rafinérskými i exportními firmami a je pod stejným názvem jako tato studie uložen v Archivu Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Andrea Janoušková - Liberecké divadlo za druhé světové války

Cílem této práce bylo zachycení významné etapy v dějinách libereckého divadla, kterou představuje období druhé světové války. Příspěvek se zaměřuje na postavení a význam divadla v rámci Sudetoněmecké župy, ale i Říše.
Práce se zabývá zejména vedením divadla jak po stránce kulturní, tak po stránce finanční a ryze technické. Zvláštní pozornost je věnována způsobu jmenování a odvolávání jednotlivých intendantů a jejich působení. Zde se také nejvíce projevují spory mezi Říší a Župou. Příspěvek je ucelenou sondou do problematiky nacistické kultury během druhé světové války.

Markéta Lhotová - Příspěvek k historii židovských komunit na Jablonecku a Liberecku v období 1938–1939

Příspěvek se zabývá osudem Židů na Liberecku a Jablonecku od léta 1938 do konce roku 1939, tedy dobou rozpuštění židovských komunit v obou těchto městech v důsledku přičlenění Sudet k Říši. Příslušníci židovských obcí nejčastěji opustili svá obydlí ještě před odstoupením pohraničí. Jejich další osudy je pak možno sledovat ve dvou rovinách: první je postup proti Židům navrátivším se zpět a proti jejich majetkům, druhý je osud uprchlíků. Některým se podařilo emigrovat, jiní zůstali na různých místech pozdějšího Protektorátu a postihl je osud zdejších Židů. Pro Židy z Jablonce hrála důležitou roli židovská komunita v Turnově. Otázka majetku byla řešena jmenováním důvěrníků, podobně jako u majetku zanechaného po českých uprchlících. V závěru se článek zabývá majetkem židovských obcí, vybavením synagog a archivy.

František Padrta: Doplňovací volby do říšského sněmu v roce 1938 s přihlédnutím k situaci na Jablonecku

Po záboru československého pohraničí Německem rozhodl se Berlín uspořádat na těchto připojených územích doplňovací "volby" do říšského sněmu. Hlavním motivem bylo dokázat oprávněnost záboru. Důležité bylo psychologicky působit na event. odpůrce, zejména Čechy. Pro ně byly připraveny zvláštní zelené volební lístky s německým textem a zvláštní urny. Volební výsledky z Jablonecka se nelišily od celkového trendu. Odevzdáno bylo 69089 všech hlasů, neplatných 369 (0,53%), hlasů NE bylo 465 (0,67%). Výsledky jsou uvedeny v tabulce. Mnohem markantnější rozdíly proti průměru byly v čistě českých obcích. Výsledky v těchto obcích ve svém přehledu neuveřejnily ani místní noviny. V ostatních obcích byl větší počet hlasů NE a neplatných jen tam, kde byla silnější česká menšina. Rovněž obrovský podíl německých hlasů pro "ANO" je plně pochopitelný. Volby byly skutečně tajné, Hitlerův režim byl mezinárodně i ekonomicky úspěšný, jeho zločinnost nebyla zjevná a sudetským Němcům se splnila letitá národní touha po připojení k německému státu, když Československo přes všechny demokratické zásady nedovedlo Němce pro stát získat.

Jiří Bock - O městské správě v Chrastavě v letech 1850 až 1945 a uchovávání jejích písemností (Příspěvek k historickému vývoji fondu Archiv města Chrastava )

Předkládaný článek sleduje městskou správu a další osudy historického souboru písemností fondu Archiv města Chrastava od roku 1850 do jejich začlenění a zpracování ve Státním okresním archivu Liberec. Důležitým mezníkem byl rok 1850, kdy správní reformou přešla zrušením regulovaného chrastavského magistrátu velká část jeho agendy na nově zřízené státní úřady pro politické, soudní a finanční záležitosti. Rozdělení kompetencí doprovázela spisová rozluka, kterou došlo k roztržení městské spisovny a její oddělené části měly rozdílná místa uchovávání. Větší část písemností městské registratury (spolu s historickým archivem), která zůstala po roce 1850 na městském úřadě, byla v závislosti na své úřední a správní potřebnosti patrně postupně přenášena do půdních prostor. V roce 1850 byl v Chrastavě zaveden nový způsob městské samosprávy, vykonávané obecním výborem (později zvaným městským zastupitelstvem) a představenstvem (později zvaným městskou radou) v čele s purkmistrem. Samospráva byla upravena novým obecním zákonem v roce 1864. Pro náročnější agendy zde byly podle potřeby jmenovány zvláštní odborné komise. Výkonný personál městského úřadu postupně narůstal a pro řízení vlastní kancelářské a spisové služby stál v jejím čele od roku 1914 její ředitel. Po Mnichovské dohodě nastala nová kapitola v dějinách její správy. Bylo zde zaváděno říšskoněmecké obecní zřízení. Od 1. 4. 1939 bylo ke starostovi ustanoveno pět přidělenců (městských radů), dalším orgánem bylo deset radních. Vlastní správu městských záležitostí vykonávali městští úředníci a zaměstnanci v několika odděleních (správách), jejichž organizace se v průběhu doby měnila. V květnu 1945 příchodem ruských vojsk městský úřad zanikl a na nově vzniklé správní orgány přešla i péče o městskou registraturu a historický archiv. Velký význam pro ochranu a péči o staré písemnosti mělo zřízení městského muzea v roce 1906, kam byla pak z radnice přemístěna stará privilegia a smolná kniha z roku 1565. Významným předělem v osudech této části fondu bylo poválečné období 1945–1947 a zřízení městského archivu jako instituce, spjaté s osobou B. Honsy, který se zasloužil o shromažďování a záchranu archiválií. V roce 1963 byla většina materiálu z městského archivu v Chrastavě, který byl roku 1960 zrušen, převezena do Okresního archivu v Liberci, kde došlo ke scelování kdysi oddělených částí městské registratury. Postupně sem byly také soustředěny chrastavské magistrátní soudní spisy a úřední knihy, které byly původně v roce 1850 předány okresnímu soudu v Chrastavě. Soudní spisy byly nejprve převzaty v roce 1938 Říšským archivem v Liberci. Od roku 1948 se nacházely v expozituře Archivu ministerstva vnitra v Liberci a v roce 1959 byly pak delimitovány (pět kartonů spisů z let 1816–1849) do OA Liberec. Tam se v roce 1965 dostaly rovněž chrastavské městské pozemkové a jiné majetkoprávní knihy, které byly nejprve v letech 1898–1900 a další jejich část v 1935 předány do Archivu země české a odtud v roce 1939 do Říšského archivu. V roce 1976 převzal OA Liberec další část písemností, v letech 1995 až 1999 byl fond archivně zpracován. Přes všechny ztráty písemností, ke kterým v průběhu staletí došlo, představuje fond Archiv města Chrastava základní pramen ke studiu politického, správního, hospodářského i kulturního dění Chrastavy, má význam i pro regionální dějiny. Poznání historického vývoje fondů má význam nejen pro archiváře, ale i pro badatele k vysvětlení ztrát a mezer v dochovaném materiálu.