|
|
Publikace | SOkA
Liberec
Fontes Nissae - Prameny Nisy
č. VI/2005
Vyšlo v listopadu 2005
Cena 150 Kč
Publikace je možné objednat na adrese SOkA
Liberec.
OBSAH
- Hana Chocholoušková - Školství a jeho fondy na okrese Liberec
- Jan
Kašpar, František Padrta - Archiválie Státního okresního archivu
Jablonec nad Nisou z oblasti školství a vzdělávání
- Robert Filip
- Okresní národní výbor Liberec v letech 1945–1960. Část I. (1945–1961)
- M.
Svoboda a kol. - Zpracování a edice korespondence Johanna Josefa
Khittela ve Státním okresním archivu Jablonec nad Nisou (Ze semináře
k raně novověkým českým dějinám)
- Petr Holub - Horní svoboda Kryštofova
Údolí
- Jan Pařez - Povýšení Smržovky na město ve světle úřední
korespondence Českého místodržitelství a Šlechtického archivu
- Pavel
Pilz - Jak Honsberk ke svému znaku přišel
- Barbora Mládková - Paměť
Liberecka II. – Příběh Zdeňka Vlasty (Akce Kluky)
- Kateřina Kočová - „Mýty a realita 1938–1948“, 10. října 2005
- Kateřina
Habartová - Evropa si připomněla 60 let od konce války. Vzpomínková
akce v koncentračním táboře Sachsenhausen
- M. Svoboda - „Mezinárodní
vědecká konference“ o přínosu Biberštejnů pro rozvoj slezsko-lužického
pohraničí (Żary 3.–4. června 2005)
- Zprávy o literatuře
- Tomáš Baletka, Páni z Kravař, Praha 2004. 592 s. (M. Prokop)
- Aleš
Valenta, Dějiny rodu Kinských, České Budějovice 2004.
351 s. (M. Svoboda)
- Osobnosti v dějinách regionu 2, Liberec 2005
(K. Kaiserová)
- Jan Boháček – Ivo Navrátil – Robert R. Novotný, Archiv
Českého ráje doby nové a nejnovější. Supplementum Sborníku muzea
v Turnově, svazek 1. Muzeum Českého ráje v Turnově, Turnov 2003, 392 s.
(J. Kašpar)
- Putování s medvědem. Sborník k výročí 650 let města
Vysokého nad Jizerou 1354–2004. Liberec, Nakladatelství Bor 2004
(R. Anděl)
- Ladislav Ulrych, První česká kronika obcí
Mníšek a Fojtka, Mníšek
2004 (M. Svoboda)
- Markéta Lhotová – Jan Strnad – Jan Kober – František Padrta:
Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad
Nisou, Jablonec n.
N., Informační centrum MÚ v Jablonci n. N. 2004 (J. Mohr)
- Paměť
předmětů. 100 let Muzea v Jablonci nad Nisou. Jablonec nad Nisou,
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci n. N. 2004 (M. Melanová)
- Lubomír
Vejražka – Jiří Hladík: Hledání – 100 let
Jedličkova ústavu v Liberci. (M. Melanová)
- Smržovka, Občanské sdružení Unikátní projekty
2004 (M. Melanová)
- Zprávy
Společnosti pro dějiny Němců v Čechách IV/2005 (M. Melanová)
- Josef
Klempera, Vodní mlýny v Čechách VII. Liberecko,
Jablonecko, Frýdlantsko, Českodubsko, Českolipsko, Železnobrodsko,
Turnovsko, Praha 2003
(V. Beránek)
- Daniel C. Schmid, Dreiecksgeschichten. Die
Schweizer Diplomatie, das „Dritte Reich“ und die böhmischen Länder
1938–1945,
Zürich, Chronos 2004 (P. Pilz)
- Jaroslav Kučera, Žralok nebude
nikdy tak silný, Praha, Argo 2005 (R. Kvaček)
- Pavel D. Vinklát,
Kronika trampingu v Jizerských horách 1934-2004, Liberec 2004
(J. Velinský)
- Bibliografie
- Václav Kříček - Výběrový
soupis článků k dějinám Libereckého kraje za rok 2004
RESUMÉ STUDIÍ FONTES NISSAE V/2004
Jan Šťovíček - Renesanční bibliofil dr. Jiří Mehl ze Střelic
Studie se zabývá osobností dr. Jiřího Mehla ze Střelic, držitele
severočeských panství Grabštejn a Rumburk-Tolštejn v letech 1562–1589
a německého vicekancléře Království českého v letech 1558–1589,
jako bibliofila. Nejdříve podává nástin osudů Baltazara Mehla ze
Střelic, jeho otce a vratislavského patricije, a poté jeho syna
Jiřího Mehla ze Střelic. Koncentruje se tu na jeho podnikání na
Grabštejnsku a ukazuje, že na Grabštejně si vybudoval i knihovnu.
Její svazky byly opatřeny bibliofilskou slepotiskovou vazbou z
roku 1578, která pocházela z dílny pražského tiskaře Pavla Gutsche,
rodáka z Vratislavy. Poté podává rozbor této vazby. V závěru je
podán soupis dosud známých knih z Mehlovy knihovny. [nahoru]
Jana Nová, Adolf Benda a Adolf Lilie - Dva
pohledy na dějiny Jablonce nad Nisou
Drobný řemeslník Adolf Benda a učitel Adolf Lilie jsou autory nejstarších
ucelených popisů historie Jablonce nad Nisou a okolí. Jedná se o
Geschichte der Stadt Gablonz und ihrer Umgebung z roku 1877 a Der
politische Bezirk Gablonz (Gerichtsbezirke Gablonz und Tannwald).
Eine Heimatskunde für Schule und Haus z let 1894 a 1895. V době vydání
těchto děl byla vlastivěda (Heimatskunde) velmi populární. Současná
regionální historie využívá takové práce převážně jako literaturu.
Zajímavé je však přistoupit k nim jako k prameni vypovídajícím o
postoji autorů k popisovaným událostem. Jejich hlavním tématem je
historie regionu, líčení vývoje a modernizačních procesů, které vrcholily
v současnosti autorů. Popis této současnosti pak tvoří nezanedbatelnou
část prací a z hlediska této současnosti je také nazírána minulost.
Poptávka po tomto typu prací v druhé polovině 19. století pramenila
jednak z potřeby „sebepotvrzení“ vyvolané překotnou modernizací,
jednak se zde projevuje sílící nacionalismus, který hledal v místní
historii prvky jedinečnosti a národní svébytnosti. [nahoru]
Marie Macková - Voršilky v Liberci 1895 – 1918
Konvent voršilek, který přišel do Liberce, měl svůj původ v Berlíně.
Německo musel opustit v rámci tzv. Kulturkampfu. Putoval Evropou
a přes Francii došel do českých zemí. Nejprve se usadil v Králíkách,
ale potom zvolil příznivější Liberec. Vybudoval zde svůj školský
institut, který zahrnoval obecnou a měšťanskou školu, několik specializovaných
kurzů a v období těsně před první světovou válkou i hospodyňskou
školu a učitelský ústav. Tak jako jinde, i v tomto komplexu byl v
provozu penzionát pro dívky, které navštěvovaly některou ze škol
a byly z daleka. Dívky ve voršilských školách v Liberci náležely
svým původem do středních, resp. vyšších středních vrstev. Šlo o
placené vzdělávání konfesního typu, které se svým rozsahem vyrovnalo
veřejným školám. Za klad bylo považováno rozšířené vyučování jazyků.
[nahoru]
Kateřina Kočová - Mimořádný lidový soud v Liberci a firma Johann
Liebieg a Comp.
Studie se zabývá poválečným trestním postihem a osudem některých
z členů vedení Liebiegových závodů. Podle dosavadních poznatků se
v době poválečné předpokládalo, že před Mimořádný lidový soud v Liberci
bude postaveno minimálně pět vedoucích představitelů Liebiegových
závodů. Hlavním odsouzeným se měl stát majitel firmy Johann Wolfgang
Liebieg. Dále měli být souzeni generální ředitel Fridrich Knorr-Krehan,
obchodní ředitel Cajetan Gattermann, vedoucí prodejního oddělení
hotových výrobků Gustav Hauffen a vedoucí právního oddělení Alfred
Walter. Před soud se nakonec dostali pouze tři z nich a to J. W.
Liebieg (16 měsíců odnětí svobody), C. Gattermann (6 let odnětí svobody)
a G. Hauffen (16 měsíců odnětí svobody). Fridrich Knorr-Krehan uprchl
z pracovního nasazení a k jeho odsouzení nedošlo ani v nepřítomnosti,
což tzv.velký retribuční dekret, na základě kterého byly mimořádné
lidové soudy ustaveny, umožňoval. Podle výpisu z trestního rejstříku
ze šedesátých let lze konstatovat, že Knorr-Krehan nikdy trestán
nebyl. Otázkou zůstává, zda byl jeho úspěšný útěk náhodný či plánovaný
a i to zda mu v něm přímo československé orgány nebyly nápomocny
a to třeba z vděčnosti za jeho usvědčující svědectví vůči jeho podřízeným
i majiteli Liebiegových závodů. Pravdou totiž zůstává, že osoby čekající
na soud, neměly být na práci a už vůbec ne mimo tábor používány,
měly žít v izolaci a být střeženy. Osud Waltera je nejasný. Z archivního
materiálu je pouze zřejmé, že odsouzen nikdy nebyl. Vyšetřování a
stíhání obviněných představitelů Liebiegových závodů se z velké míry
opíralo o propagandistickou knihu z roku 1938 C. Gattermanna „Drei
Wochen zwischen Friede und Krieg“. V případě J. W. Liebiega lze předpokládat,
že jedním z cílu soudního řízení, byla možnost zisku rozsáhlého majetku.
Dále pak diskreditace rodiny Liebiegů v Liberci a okolí. Kampaň proti
nim byla zahájena záhy po osvobození Československa. [nahoru]
|
|
S připomínkami k obsahu stránek se obracejte na Filipa Šuchu.
|