Leider ist der Eintrag nur auf Tschechisch verfügbar. Der Inhalt wird unten in einer verfügbaren Sprache angezeigt. Klicken Sie auf den Link, um die aktuelle Sprache zu ändern.
Děčínská pobočka Státního oblastního archivu v Litoměřicích stojí ve středu městské části Děčína, v Podmoklech, v původní hospodářské budově děčínské vrchnosti a tvoří jeden stavební komplex s budovou dnešního Oblastního muzea (příhodně v blízkosti hlavního nádraží). Oba objekty byly vystavěny v 18. století za Jana Josefa Thun-Hohensteina. Stavebně mladší budova archivu byla do dnešní podoby ještě dvakráte přestavěna a měnil se také její účel. Na využití objektu jakožto skladiště pro všemožné lesnické a lovecké nářadí a zbraně, tzv. „Zeughaus“, upomíná ostatně i původ názvu ulice (Zbrojnická), ve které se archiv nachází. Řadu let tu měl například své místo i prosperující zájezdní hostinec „Zum Zeughaus“.
Po válce se opuštěné budovy ujal kvalifikovaný archivář, doktor Miloslav Košťál, aby sem shromáždil písemnosti rodinného archivu děčínských Thun-Hohensteinů a pak postupně i dalších severočeských šlechtických rodů. Tak byl dán základ k vybudování archivního pracoviště, které dnes spravuje téměř šest tisíc běžných metrů písemností, z nichž nejstarší je více než 800 let stará pergamenová listina (notářský instrument ze 4. listopadu 1202), nejmladší písemnosti pocházejí z doby současné.
Mezi nejvýznamnější a badatelsky nejfrekventovanější archivní fondy patří šlechtické rodinné archivy, které poskytují téměř nevyčerpatelné možnosti využití při hledání odpovědí na nejrůznější otázky českých i obecných dějin. Písemné pozůstalosti Thun-Hohensteinů (zejména František Thun, místodržící v Čechách), Clam-Gallasů, kteří po zavraždění Albrechta z Valdštejna drželi Frýdlant a mezi jejichž pozoruhodné osobnosti patřil například generál císařských vojsk za třicetileté války Matyáš Gallas nebo Clary-Aldringenů, za nichž patřily severočeské Teplice k hojně navštěvovaným světovým lázním a byly dokonce nazývány „salonem Evropy“, mají rozhodně více než regionální význam. Stejně jako zde uložené písemnosti dalších rodů (Rohanů, Desfours-Walderodů, Kinských), které hrály zásadní roli v diplomatických misích a svým postavením tak ovlivňovaly dění nejen politické, ale i hospodářské, kulturní a společenské.
Zajímavé dokumenty obsahují i archivy šlechtických panství. K nejvyhledávanějším patří pozemkové knihy, nejstarší je frýdlantská, pocházející už z 15. století. Děčínský archiv se může pochlubit i jedním z nejstarších urbářů, které se zachovaly na našem území, totiž urbářem z roku 1381, který popisuje povinnosti poddaných panství Frýdlant a který je pro svou jedinečnost zapsán do seznamu kulturních památek. Mimořádným pramenem jsou i další písemnosti evidenčního charakteru, zachycující pohyb obyvatelstva. Soupisy poddaných, které vedly vrchnostenské kanceláře, jsou doplňujícím materiálem pro genealogická bádání a doplňují tak studium matrik. Je zajímavé, že tyto seznamy jsou specificky českou záležitostí (i na Moravě se vyskytují jen zřídka), a jejich využití má podstatný význam pro demografický výzkum v nejširším slova smyslu.
Co se týče písemností doby nejnovější, pečuje pobočka o dokumenty, vzniklé především z činnosti institucí, zabývajících se hospodařením s lesním bohatstvím. V tomto smyslu jejich písemnosti vlastně navazují právě na ty, které jsou uloženy v bývalých šlechtických archivech.
PhDr. Helena Smíšková, 2005