Rok vydání: 2004
Cena: 150 Kč
Základní info:
Státní okresní archivy v Liberci a Jablonci nad Nisou, Krajská vědecká knihovna v Liberci se od roku 2000 spolupodílejí na vydávání regionálního historického sborníku Fontes Nissae – Prameny Nisy. Hlavním nositelem vydavatelských práv tohoto sborníku je Technická univerzita Liberec (Katedra historie).
Obsah:
František Švejda / Rod Eberhardtů na Dolní Oldříši pohledem sepulkrálních památek Článek se zabývá problematikou drobné lenní šlechty na Frýdlantsku v 16. a 17. století. Pozornost je konkrétně věnována rodu Eberhardtů, který sídlil na statku Dolní Oldříš. Autor vychází z dochovaných písemných i hmotných pramenů a snaží se zprostředkovat poznání jednotlivých členů a majetkového zázemí rodu, částečně se věnuje i každodennosti. Rozbor dat z urbáře z roku 1629 poskytuje velmi cenné informace o podobě a stavu lenního statku v Dolní Oldříši i o poddaných, jejich povinnostech a platbách. Část věnovaná sepulkrálním památkám vychází z diplomové práce autora a koriguje závěry předchozích, zejména německých vlastivědných, badatelů. Součástí příspěvku jsou i transliterace nápisů na náhrobnících.
Vladimír Beránek / Sladový urbář města Liberce (Příspěvek k hospodářským dějinám města Liberce v předbělohorském období) K důležitým dokumentům hospodářské povahy, které jsou uloženy ve Státním okresním archívu v Liberci, náleží Sladový urbář (Malzurbar) města Liberce z konce 16. století. Byl založen jako specializovaný registr, v němž měly být přehledně evidovány příjmy a výdaje související s výrobou a prodejem základní pivovarské suroviny – sladu v městské sladovně. Jmenovaný podnik představoval pro město zdroj nezanedbatelných, byť kolísajících příjmů. Místním pravovárečníkům poskytoval kvalitní pivovarskou surovinu, která jim umožnila produkci kvalitního piva, jehož prodejem tak mohli uspokojit poptávku konzumentů i své ekonomické potřeby. Peníze plynoucí z pivovarské produkce dále napomáhaly podstatně vylepšit obecní rozpočet a malým dílem rovněž příjmy vrchnosti. Objem financí utržených za slad a pivo dosahoval na počátku 17. století až 5/6 všech městských příjmů. Výchozí surovinou sladovnické výroby se stalo nenaklíčené obilí a konečným produktem slad. Dobu zpracování obilí na slad lze v průběhu podzimního a zimního období odhadnout na dva měsíce. Základním předpokladem pro bezproblémový provoz sladovny byly pravidelné dodávky pšenice, která se zde používala téměř jako výhradní surovina pro produkci sladu, neboť ječmen se sem dovážel jen v nepatrném množství. Mezi početnou skupinou dodavatelů se každý rok našli jedinci, kteří byli aktivněji zapojeni do obchodu s obilím, transportovaným z úrodnějších oblastí. Velkým přínosem urbáře jsou dlouhodobě registrované ceny obilí a sladu, které lze využít i pro komparaci s poměry v jiných oblastech. Cenový vývoj těchto komodit nebyl rozhodně přímočarý, a přestože jejich cena v Liberci podobně jako jinde v Čechách v předbělohorském období dlouhodobě stoupala, existovala krátká období, kdy se daly pořídit za výrazně nižší částky než dříve. Vzhledem k relativně stálému počtu producentů a konzumentů bylo možné docílit většího čistého zisku sladovny především zdražováním sladu, které muselo zákonitě vést k vyšším cenám piva. Výrobní potenciál, který podle privilegia umožňoval uvařit místním pravovárečníkům až deset várek ročně, byl zřejmě nad jejich ekonomické možnosti, protože jen někteří si mohli dovolit během jednoho roku nakoupit více dávek sladu. Přesně stanovené pořadí nákupu sladu nebylo pravovárečníky dodržováno. Při určování hrubého a čistého zisku plynoucího z městské sladovny je nutné vycházet z poznatku, že dobové chápání těchto termínů se odlišuje od dnešního pojetí. Údaje ze sladového urbáře nám rovněž pomáhají přesněji vymezit pokles měšťanské sladovnické výroby po nástupu vrchnostenské konkurence. Už samotná existence sladového urbáře městské provenience je neklamným svědectvím o tom, že v Liberci byla zachována nejen měšťanská výroba piva, ale i sladu, protože vrchnostenská produkce nebyla schopna poptávku po žádaném nápoji plně uspokojit.
Jan Kašpar / Jablonecký starosta Karl Richard Fischer (1871-1934). Intelektuál úspěšným politikem (Pokus o zhodnocení osobnosti) Šestý jablonecký starosta Karl R. Fischer se narodil v roce 1871 v Lučanech nad Nisou. V čele jablonecké samosprávy stál v letech 1918–1933. Zemřel v roce 1934. Fischer byl renesanční osobnost. Jeho činnost byla rozmanitá a všestranná, byl aktivním pedagogem, vědcem, úspěšným komunálním politikem, zaníceným spolkovým činovníkem a milovníkem umění. Původní profesí pedagog a nositel řady funkcí v pedagogických institucích působil v letech 1923–1932 jako jablonecký městský kronikář. V letech 1904–1911 stál u zrodu jabloneckého městského vlastivědného muzea. Jako vynikající znalec sklářství, památkář a korespondující člen c. k. ústřední komise pro ochranu uměleckých a historických památek byl roku 1908 jmenován konzervátorem pro politický okres Jablonec nad Nisou. V roce 1914 byla jeho kompetence rozšířena i na teritoria sousední. V této funkci se mu podařilo zachránit mnoho důležitých historických dokumentů a uměleckých památek. Velmi významná je Fischerova činnost v oblasti vlastivědného bádání. V roce 1931 ocenila německá pražská univerzita Fischerovy práce, především jeho publikace k dějinám sklářství, udělením čestného doktorátu filozofie. Fischer byl členem Německé nacionální strany (DNP). Člen městského zastupitelstva od roku 1910 byl v bouřlivém roce 1918 poprvé zvolen starostou města; o úspěšnosti jeho úřadovaní svědčí fakt, že následně byl ve funkci potvrzen ještě čtyřikrát (1919, 1923, 1927 a naposledy 1931). Jablonecká radnice se pod jeho vedením se ctí vyrovnala se zánikem Rakousko – Uherska, s hospodářskými a sociálními potížemi regionu během existence tzv. Deutschböhmen i s následným začleněním Jablonecka do ČSR. Po zkonsolidování situace ve dvacátých letech přišla hospodářská krize počátku let třicátých. I té dokázal Fischer čelit se ctí – především podporou realizace výstavby několika monumentálních veřejných budov v samém centru města (tzv. Nová radnice, dokončení římskokatolického kostela Nejsvětějšího srdce Páně, paralelní dobudování nového /Horního/ náměstí). Po zásahu státní moci proti německým politickým stranám DNSAP a DNP na přelomu let 1933/1934 ale Fischer o svůj funkce v samosprávě přišel a musel se stáhnout z veřejného života. Příspěvek dále popisuje Fischera i jako zaníceného propagátora spolkového života a člověka s blízkým vztahem k umění, zejména k malířství. V závěru se článek pokouší zhodnotit Fischerův význam jak pro dějiny, tak pro současnost jabloneckého regionu. Přílohou textu je i obsáhlý sumář Fischerových zásadnějších tiskem vydaných prací a dále děl jiných autorů, pokud byla jejich námětem Fischerova osoba.
Susanne Keller-Giger / Nicht zu Ende gedacht?! – Ein Beitrag zur Sicht der deutschsprachigen Reichenberger Tagespresse auf die Situation der Sudetendeutschen in der Tschechoslowakei von 1929-1938 Licenciátní práce Nicht zu Ende gedacht?! (,,Nepomysleli na konec?!“) se zabývá oběma jedinými libereckými deníky třicátých let – podnikatelstvu blízko stojícími Reichenberger Zeitung a Reichenberger Tagesbote, které spíše odpovídaly střednímu stavu a maloměšťanstvu. Cílem zkoumání bylo získat na základě obsahové analýzy obou novin opěrné body, jak se utvářel a po případě proměnil politický kurs, resp. stanovisko redakcí obou listů k situaci sudetských Němců v Československu uvnitř časového rámce v předvečer světové hospodářské krize až po anšlus Rakouska Velkoněmeckou říší. Analýza je provedena na základě fixní sítě státně relevantních dat – svátků a rozhraní roku, které poskytly příležitost ke komentářům a úvodníkům, aby reflektovaly situaci sudetských Němců. Srovnání je prováděno po rocích a sleduje stále stejnou síť otázek (sebepojímání sudetských Němců, vnímání Čechů, vnímání Německa, pohled na demokracii, liberalismus a parlamentarismus stejně jako posuzování „aktivistické politiky“ oněmi sudetoněmeckými stranami, které doufaly, že dosáhnou podílem na vládě politických ústupků vůči sudetským Němcům). První část práce tvoří historické časové pozadí a v něm vložené základní problémy sudetoněmectví v centrálně organizovaném, česky dominantním mnohonárodnostním státě, situace v tisku, dějiny a politické uspořádání obou analyzovaných novin a jejich redakce a konečně vypracování kritérií analýzy. Fixní síť zkoumání umožnila zřetelně zvýraznit rozdílný kurs obou listů stejně jako zlomy a plíživé změny v pojímání pěti tematických okruhů. Tím na časové ose vzniká diferencovaný celkový obraz. Skrze oka sítě však propadly jiné zajímavé příspěvky, které nebyly spojeny jako denní politické události s pevnými daty. V práci se podařilo prokázat, že s „aktivismem“ sympatizující „Reichenberger Zeitung“ se ještě na konci roku 1937 podílel přinejmenším základními zásadami účasti na vládě a přitom se pokoušel ignorovat nebo zastírat přibývající dominanci SdP. „Reichenberger Tagesbote“ se nikdy netajil svým odmítnutím podílu na vládě a byl popřípadě připraven k taktickým zástěrkám. Vycházejí najevo také různé přístupy vedení redakcí k zacházení s Čechy a jejich politikou. V Reichenberger Zeitung se v tomto ohledu ukazují právě roku 1933 nesoulady v pojetí šéfredaktora Wilhelma Feistnera a jeho zástupce Adalberta Luxe. Přínosné je pozorování nacionálních autostereotypů a heterostereotypů, které v obou listech vesměs pozitivně povyšují sudetské Němce a Čechy tomu odpovídajícím způsobem téměř jednotně představují negativně (s velkou výjimkou prezidenta republiky, T. G. Masaryka). Jako přednost zkoumání se ukázalo, že vybrané novinové články umožňují vrátit se zpět k otevřenému časovému horizontu čtenářstva. Tímto způsobem je možno ukázat, že tehdejší člověk nepřemýšlel v jasně stanovených kategoriích, jak je později abstraktně chápali historičky a historikové, nýbrž že také myšlení nacionalistických a nacionálně liberálních politiků a novinářů je vůči sobě navzájem těžko vymezitelné. Monomanické utkvění na národovectví ztížilo ve spojení s odpovídající fixací z české perspektivy dorozumění mezi oběma národními skupinami. Překazilo jasné omezení vůči nacionálním a nacionálněsocialistickým snahám a přispělo k rozkladu demokracie a nakonec ke katastrofě sudetských Němců, jakož i Čechů a Slováků.
Kateřina Kočová / Mimořádný lidový soud v Liberci v roce 1948
Petr Hartman, Jan Prostředník, Petr Šída / Neolitický těžební a výrobní areál v Jizerských horách
Milan Svoboda / Taxa panství Rejchnberského (1621)
Pavel Pilz / Smržovský rukopis
Hana Chocholoušková / Soupis kronik libereckého okresu uložených ve fondech SOkA Liberec
Alena Pečová / Soupis kronik, fotokronik a pamětních knih uložených ve fondech SOkA Jablonec nad Nisou
Jan Kašpar / Jablonečtí starostové do roku 1945 (příspěvek k dějinám místní elity)
Robert Kvaček / Pátý plán
Kateřina Kočová / Paměť Liberecka I. – Příběh Růženy Koškové- Krásné
Zprávy
Medailony