Franz Queißer se narodil roku 28. 7. 1876 ve Staré Skalce (Altkalken) nedaleko Dubé (Dauba) jako nejstarší ze tří synů místního učitele Franze Queißera a jeho ženy Marie roz. Münich. Po úspěšném studiu gymnázia pokračoval na německé universitě v Praze studiem matematiky a přírodních věd. Po složení závěrečných zkoušek nastoupil nejprve jako učitel matematiky a přírodopisu na gymnáziu v Českém Krumlově. Počínaje školním rokem 1909/1910 přestoupil na Německé státní vyšší reálné gymnázium v Děčíně, kde setrval po zbytek své učitelské kariéry. Vyučoval zde matematiku, fyziku a přírodovědu a spravoval rovněž fyzikální sbírky ústavu. V pozdějších letech krátkodobě přednášel i chemii, psychologii a filosofickou propedeutiku a dával též hodiny zpěvu. Od školního roku 1921/22 působil jako suplent na zemědělské vysoké škole v Libverdě u Děčína, kde přednášel matematiku a přírodovědu a od roku 1925 také mechaniku. Od roku 1926 omezil svou pedagogickou činnost pouze na gymnázium, odkud odešel k 1. dubnu 1934 do penze.
V Děčíně bydlel hned od počátku v domě A. Fiedlera č.p.565 v Kaiserin-Elisabethstrasse (pozdější Heldenstrasse – dnes Nerudova). Svůj volný čas a prázdniny věnoval prof. Queißer především cestování a turistice. Byl členem Horského spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz), kde zastával i funkci ve výboru. Dochovaly se rovněž dva poznámkové bloky s postřehy z jeho prázdninových cest po Evropě.
Na přelomu 20. a 30. let se prof. Queißer začal zajímat o tehdy módní rodopis. Začal sbírat materiál o původu vlastní rodiny a spolu s řadou svých jmenovců žijících především v prostoru mezi Libercem, Českou Lípou a Dubou, založil dokonce „Arbeitsgemeinschaft zur Erforschung des Queißer-Geschlechtes“, která pořádala sjezdy Queißerů (tzv. Queißer-Tag). První z nich se konal 16. dubna 1936 v Doksech a prof. Franz Queißer připravil pro účastníky v sálu hostince „Zum Stadtbad“ výstavu s rodokmeny, fotografiemi, ale také různými archiváliemi, jako byly pozemkové knihy nebo urbáře. O některých archiváliích (např. urbáře panství Doksy) napsal odborné studie a připravil rovněž edici nejstarší městské knihy Doks, která vyšla roku 1936 v Děčíně.
Queißerův genealogický zájem vyústil na podzim 1935 do založení platformy pro studium rodopisu v Děčíně pod názvem „Arbeitsgemeinschaft für Familienforschung in Tetschen – Bodenbach“, kterou od počátku vedl. Genealogové se v jejím rámci scházeli na nepravidelných schůzkách a prof. Queißer pro ně v průběhu let připravil řadu přednášek.
Soustavné studium pramenů přivedlo prof. Queißera od vlastního rodokmenu ke zkoumání historie domů, z nichž pocházely jednotlivé větve rodu a odtud už byl jen krůček z zájmu o vlastivědu a památky. Již od počátku 30. let uskutečňoval cílené turistické výpravy za drobnými památkami na Děčínsku a objekty svého zájmu také fotografoval. V jeho pozůstalosti se dochovalo album fotografií domů, z nichž pocházely některé větve rodu Queißerů, a také naprosto ojedinělá sbírka snímků lidové architektury a drobných památek (boží muka, smírčí kříže, sochy, křtitelnice atd.).
Je logické, že vlastivědný zájem přivedl prof. Queißera do děčínského městského archivu, uloženého tehdy na městské úřadě. Na jeho žádost mu městská rada povolila jako předsedovi rodopisné společnosti užívání archivu a učinila ho zároveň odpovědným za všechny práce zde konané a užívání archivního materiálu. Protože se však tento archiv nacházel ve značném nepořádku, způsobeném za první světové války, podal tehdy již penzionovaný prof. Franz Queißer 28. srpna 1938 městské radě v Děčíně návrh na zlepšení tohoto stavu, a i když uvádí, že není v tomto oboru odborníkem, nabídl obci své služby. Pro svůj záměr využil i politické zvraty podzimu roku 1938 a když 17. října 1938 podával místnímu vedení Sudetendeutsche Partei v Děčíně návrhy na vedení městského muzea, snažil se zároveň i o zlepšení situace archivu. Jeho úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem v podobě rozhodnutí starosty ze 4. května 1939, kterým dostal plnou moc při správě městského archivu i muzea.
V následujícím období věnoval vlastivědnému bádání snad veškerou svou energii. Stal se jedním ze zakládajících členů sdružení „Deutscher Heimatbund“, který byl založen 18. června 1938 v Ústí n. L. a spojoval vlastivědné spolky pro okresy Ústí n. L., Litoměřice a Děčín. V tiskovém orgánu tohoto sdružení „Beiträge zur Heimatkunde des Elbetales“ bychom nalezli i řadu článků a studií z pera prof. Queißera, inspirovaných především prací v městském archivu.
Právě této instituci, kterou chápal jako součást muzea, věnoval snad všechen svůj čas. Seznamoval se postupně s moderní archivní teorií, věcí do té doby v regionu zcela neznámou, což se brzy projevilo na stavu městského archivu, který se roku 1942 rozrostl ještě o registratury do té doby samostatných Podmokel a Starého Města. Během několika válečných let dokázal prof. Queißer v archivu vykonat práci, kterou nezvládly generace archivářů před ním. V roce 1944 měl dokončenou kartotéku testamentů, inventářů, zpráv o soudních závěrkách, svatebních, kupních a nájemních smluv, obligací, zhostných listů, darovacích listin aj. Podle původních spisových pomůcek obnovoval uspořádání starší děčínské i staroměstské registratury včetně nejstarších dochovaných písemností města Děčína. V roce 1943 se vzhledem ke svým rostoucím zkušenostem stal okresním pověřencem pro archivy (Kreisarchivpfleger) a z titulu této funkce dohlížel na nestátní archivy (obecní, církevní, podnikové, spolkové apod.). Značnou pozornost věnoval také muzeu, které do té doby neustále bojovalo s prostorovými provizorii, několikrát se stěhovalo a nikdy nebylo zcela zpřístupněné. Přes nepříznivé podmínky válečného hospodářství se mu podařilo muzeum pod názvem Heimatmuseum Tetschen-Bodenbach 14. listopadu 1943 otevřít.
Přestože není doloženo, že by prof. Queißer vyvíjel nějakou aktivní politickou činnost, byla jeho rodina orientována zcela jistě konzervativně a německy nacionálně. Jeho mladší bratr dr. Bruno Queißer (1885 – 1954) byl už před válkou činný v komunální politice a v průběhu války postupně vystoupal až do funkce místostarosty města Děčína. V květnu 1945 byl tehdy devětašedesátiletý prof. Franz Queißer zatčen, krátce uvězněn a po několika týdnech zařazen do transportu do Německa. Zemřel 25. srpna 1945 v obci Beyern v okrese Herzberg/Elster.
