Děčínská pobočka Státního oblastního archivu v Litoměřicích stojí ve středu městské části Děčína, v Podmoklech, v původní hospodářské budově děčínské vrchnosti a tvoří jeden stavební komplex s budovou dnešního Oblastního muzea (příhodně v blízkosti hlavního nádraží). Oba objekty byly vystavěny v 18. století za Jana Josefa Thun-Hohensteina. Stavebně mladší budova archivu byla do dnešní podoby ještě dvakráte přestavěna a měnil se také její účel. Na využití objektu jakožto skladiště pro všemožné lesnické a lovecké nářadí a zbraně, tzv. „Zeughaus“, upomíná ostatně i původ názvu ulice (Zbrojnická), ve které se archiv nachází. Řadu let tu měl například své místo i prosperující zájezdní hostinec „Zum Zeughaus“.
Po válce se opuštěné budovy ujal kvalifikovaný archivář, doktor Miloslav Košťál, aby sem shromáždil písemnosti rodinného archivu děčínských Thun-Hohensteinů a pak postupně i dalších severočeských šlechtických rodů. Tak byl dán základ k vybudování archivního pracoviště, které dnes spravuje téměř šest tisíc běžných metrů písemností, z nichž nejstarší je více než 800 let stará pergamenová listina (notářský instrument ze 4. listopadu 1202), nejmladší písemnosti pocházejí z doby současné.
Mezi nejvýznamnější a badatelsky nejfrekventovanější archivní fondy patří šlechtické rodinné archivy, které poskytují téměř nevyčerpatelné možnosti využití při hledání odpovědí na nejrůznější otázky českých i obecných dějin. Písemné pozůstalosti Thun-Hohensteinů (zejména František Thun, místodržící v Čechách), Clam-Gallasů, kteří po zavraždění Albrechta z Valdštejna drželi Frýdlant a mezi jejichž pozoruhodné osobnosti patřil například generál císařských vojsk za třicetileté války Matyáš Gallas nebo Clary-Aldringenů, za nichž patřily severočeské Teplice k hojně navštěvovaným světovým lázním a byly dokonce nazývány „salonem Evropy“, mají rozhodně více než regionální význam. Stejně jako zde uložené písemnosti dalších rodů (Rohanů, Desfours-Walderodů, Kinských), které hrály zásadní roli v diplomatických misích a svým postavením tak ovlivňovaly dění nejen politické, ale i hospodářské, kulturní a společenské.
Zajímavé dokumenty obsahují i archivy šlechtických panství. K nejvyhledávanějším patří pozemkové knihy, nejstarší je frýdlantská, pocházející už z 15. století. Děčínský archiv se může pochlubit i jedním z nejstarších urbářů, které se zachovaly na našem území, totiž urbářem z roku 1381, který popisuje povinnosti poddaných panství Frýdlant a který je pro svou jedinečnost zapsán do seznamu kulturních památek. Mimořádným pramenem jsou i další písemnosti evidenčního charakteru, zachycující pohyb obyvatelstva. Soupisy poddaných, které vedly vrchnostenské kanceláře, jsou doplňujícím materiálem pro genealogická bádání a doplňují tak studium matrik. Je zajímavé, že tyto seznamy jsou specificky českou záležitostí (i na Moravě se vyskytují jen zřídka), a jejich využití má podstatný význam pro demografický výzkum v nejširším slova smyslu.
Co se týče písemností doby nejnovější, pečuje pobočka o dokumenty, vzniklé především z činnosti institucí, zabývajících se hospodařením s lesním bohatstvím. V tomto smyslu jejich písemnosti vlastně navazují právě na ty, které jsou uloženy v bývalých šlechtických archivech.
PhDr. Helena Smíšková, 2005